Upřímné povídání o tom jak se nám v průběhu vývoje našeho těhotenství mění stavy a jak i takový nečekaný začátek, který nepřijímáme hned pozitivně může dopadnout úplně nad míru přirozeným způsobem.

Hanka mi zavolala v období jejího velkého překvapení. Doma měla už dvě malé děti a v plánu bylo třetí, že to ovšem budou dvojčata ji nenapadlo ani náhodou. A jak už to tak bývá a Hanky filozofií je, že náhody neexistují tak krátce po té, co rodinou prošla smutná zpráva o úmrtí jednoho z dědečků dětí, se Hance na ultrazvuku objevila srdíčka dvě. Překvapení vystřídaly praktické dotazy na které se mě Hanka ptala v průběhu našeho prvního telefonického setkání. 

Nelze poradit nic než podpořit „vyděšenou“ duši a nechat ať se okolnosti stanou a postarají se o nový životní příběh.

Uběhlo dalších pár měsíců a Hanka se začala ve své nové roli budoucí maminky čtyř dětí cítit lépe, ale stále ještě pohlížela na svůj život jako na film, který se jí snad ani nemůže týkat. V té době již byla součástí naší skupiny Světa Dvojčat, kterou později zmínila jako podporující v její nejistém období. Je dobré se cítit jedinečně ne však odlišně a to ji právě naše uzavřená skupina Světa Dvojčat umožňuje i nadále stejně jako stovkám dalších rodin, které mají právě tohle dvojí štěstí už doma a nebo na něho ještě čekají.

Hanka mi v létě oznámila, že její dvojčátka jsou šťastně na světě a že se těší celá rodina nejenom dobrému zdraví, ale mají za sebou také ten nejúžasnější zážitek, o kterém v hloubi duše snila a ve které doufala i když prognózy i oficiality nebyli zrovna nakloněny.

Hani, zdravím tě a jsem moc ráda, že sis našla čas na rozhovor, který by mohl obohatit a nebo přinejmenším zajímat další budoucí maminky dvojčat. O jaký typ dvojčat se ve tvém případě jednalo, jak tvé těhotenství probíhalo a jaké bylo tvé vnitřní nastavení.

Děkuji za pozvání. Je to tak, já jsem Báru a její skupinu Svět Dvojčat našla na Facebooku na začátku svého těhotenství, kdy jsem se dozvěděla, že čekám dvojvaječná dvojčata.

Báru jsem poprosila o konzultaci, abych si s ní popovídala o tom, jaké to je být maminkou větší rodiny, protože Bára stejně jako my, už dvě děti měla a třetím těhotenstvím přišla právě dvojčata. 

Jak se vyvíjel tvůj postoj k těhotenství s dvojčaty?

Tak my jsme měli dvě děti a přáli jsme si ještě třetí. Vůbec mě nenapadlo, uvažovat nebo se obávat toho, že by se v našem případě mohlo jednat o dvojčata. Mám pocit, že teďka žiju úplně nějakou část života, o které jsem vůbec nikdy nesnila. Dost mě to celé  tehdy zaskočilo. A právě v té době jsem si říkala jak my to zvládneme. Úplně mě to zaskočilo. 

Určitě taková zpráva člověka vyvede z míry i když na ni čeká. Těhotenství s dvojčaty je okamžitě bráno jako rizikové bez ohledu na věk a četnost oplodněných vajíček. Jak odrostlé děti jste doma měli tou dobou?

Děti byly stále ještě hodně malé. A celé to oznámení jsme vnímali tedy spíš negativně než pozitivně. Někoho to potěší. Mně to přišlo, že dvě mateřství s prvními dvěma dětmi byla krásná, ale zároveň hodně náročná. Když jsem si představila, že tam budu mít miminka dvě najednou, tak to celé bylo pro mě v té době hodně náročné. Náš příběh, jestli to teda můžu vzít  takovým negativním způsobem, byl s nimi byl fakt velice zvláštní. Já jsem zjistila, že jsem těhotná krátce po té, co nám zemřel tchán. Říkali jsme si, že to je takové pokračování života v nás. Brala jsem pozitivně, že jsem těhotná.

V jakém týdnu jste zjistili, že čekáte dvojčata?

Díky předchozím zkušenostem s našimi dětmi jsem za doktorem ještě nepospíchala. Takže jsem se tam dostala na kontrolu až někdy v desátém týdnu. No a na ultrazvuku bila dvě srdíčka. 

A co tě tedy na tom celém nejvíce vyvádělo z  míry?

Pro mě tady to plánování začalo být takový komplikovanější tím, že jsem už v té době přemýšlela nad tím, jak budu rodit. Hodně jsem stála o to rodit přirozeným způsobem. Moje dvě děti už se předtím doma narodili. 

Pověz nám trochu víc jaké to vůbec je rodit doma první dítě bez předchozích zkušeností? Co ti k tomu pomohlo, kromě tvého nastavení?

Moje první dcera se narodila v Německu, kde ty možnosti jsou trošku jiné než u nás. Tam je  porod doma vnímán jako normální systémová možnost. Tehdy jsem byla přirozeně zvědavá na svou novou životní fázi, do které jdeme. Chtěla jsem si nastudovat všechny ty možnosti. Zašla jsem za porodní asistentkou, do porodního domu a postupně jsem zjišťovala, co z toho je pro mě. První setkání s porodní asistentkou mě vlastně začalo směřovat tím mým vytouženým způsobem. Tehdy to klaplo, bylo to úplně bezvadné. Od té doby jsem porod vnímala úplně jinak. Pro ženu jako velmi speciální,  do té doby jsem o tom neměla tušení. 

Tohle mě teď zaujalo, jak jsi říkala, že Ti to otevřelo úplně jinou oblast, jakési znásobení nebo prozření v oblasti ženství? Mohla bys to více rozebrat? 

Osobně jsem předtím porodům nevěnovala pozornost, nebyl důvod a také jsem nechápala,  proč by měl být porod až tak důležitým milníkem v životě ženy. Možná jsem jen někde uvnitř, že je to nějaký ten milník v životě ženy, ale vlastně jsem vůbec nevěděla, proč. Občas jsem si všimla nějaké diskuze lékařů na toto téma nebo porody sekcí. Myslím si, že dokud žena nerodí, tak asi úplně netuší jak moc může být porod pro ni  důležitou a sebe posilující zkušeností.  Konkrétně pro mě,  moje porody byly v případě mého mateřství prvního i dalších hodně důležitým zdrojem.

Co konkrétně považuješ za ten zmiňovaný zdroj?

Určitě to byly takové pozitivní začátky a to mi dalo hodně energie do začátku samotného. Tedy odhodlání, že to zvládnu a že budu dobrá máma. Absolutně netvrdím, že ty ženy, které jsi tím neprojdou, budou horší nebo lepší mámy, ale pro mě osobně to byl nejdůležitější osobní zdroj. V té době, když jsem byla těhotná s dvojčátky, tak o tom, že jsem těhotná věděl jenom můj manžel a moje porodní asistenka, kterou jsem si dopředu zamluvila, protože jsem si přála i další dítě porodit doma. V té chvíli jsem věděla, že jsem těhotná, ale že čekám dvojčata jsem netušila. 

Jak na takovou situaci reagovala tvá porodní asistentka? Měla už předchozí zkušenost s porodem dvojčat?

 Po návratu z kontroly od doktorky jsem porodní asistentce psala jak je to hrozná zpráva, že tam mám dvě srdce a že tedy asi dvojčátka. Postupně se měnilo všechno to plánování a ten můj svět a začala jsem mít obavy, že porod doma nepůjde.

Možná na mě chtěla být jen milá a podržet moje zoufání, ale byla nad věcí a povzbuzovala mě, že máme hodně možností a ještě dlouhou cestu k porodu před sebou, kdy se může lecos změnit. Vlastně mi radila abych to nedala být a příliš to neřešila. Nic v tuhle chvíli nebylo definitivní a tak jsem si to nechtěla zavírat v sobě.

Jak víme, že ze strany lékařů jde o rizikové těhotenství a lékaři upozorňují na různá rizika. Co Tobě konkrétně bylo řečeno?

Člověk je ze strany lékařů podporován, ale tak nějak opatrně. Stále je ve vzduchu, že ne všechna těhotenství dvojčat či trojčat končí úspěšně. Tedy abych se nefixovala na to, že budu mít dvojčata, ale máte dvojčata. V tuhle chvíli je člověk úplně s takovým mentálním zmatku. Na jedné straně se má tedy na to celé připravovat a na té druhé nebo vlastně ne, protože to možná nevyjde. Upřímně strašně zvláštní takováto sdělení. Musím říct, že jsem se tomu teda jako fakt snažila hodně vyhýbat, takže jsem si hodně dávala pozor na to, co jsem vyhledávala za informace. 

To ráda slyším. Často maminkám v poradně říkám, aby se vyhnuly právě zbytečný informacím, kterých je na internetu, z neověřených zdrojů, požehnaně. Nicméně naše skupina Svět Dvojčat má mírnou cenzuru a lze z ní čerpat podnětné a inspirativní zkušenosti.

Ano, právě v tomhle mém období bylo náhodou takové nějaké krátké video z domácího porodu úplně krásné, krátké video, kde ta maminka porodí jedno miminko, dá si ho na sebe v bazénu a za chvilku porodí druhé miminko, dá si ho taky na sebe a je tam se dvěma novorozenci. A já jsem na to poprvé zírala a říkala jsem si, wow, tak ono je to vlastně docela jednoduchý, o nic víc nejde, než, že tam jsou ta miminka dvě. Takže ještě taková jako milá věc, že první dvojčecí porod, který jsem viděla, tak byl právě z podpůrné skupiny od Tebe. 

A jak to celé probíhá z hlediska práv a legislativy v našem státě?

Z legislativního hlediska, žena může porodit dítě kdokoliv a nikdo ji nemůže nařizovat opak. To je jedna věc. Nicméně ta situace se mění, pokud si přeješ mít u domácího porodu nějakého zdravotníka. Takže z toho legislativního hlediska je to trošku komplikovanější. Řekla bych, že u nás je to teďka asi tak trochu šedá zóna. Jsou tady porodní asistentky, které, jak název napovídá, by mohly být ideálním doprovodem k porodu, ale v České Republice nemají na to nemají licenci, aby právě u těch domácích porodů mohly být. Často to bývá třeba tak, že se domluví na tom, že porod bude probíhat v nemocnici, ale někdy se do té nemocnice zkrátka „stihne dojet“. A ta porodní asistentka se ženou třeba potkává už doma. Ten náš případ dvojčat byl asi trochu komplikovanější, protože z hlediska lékařského se to bere jako rizikové těhotenství. Tím pádem ani v nemocnici u takového porodu nemůže asistovat jen porodní asistentka a je vždy přítomný lékař. Častá zkušenost je, že první porod u dvojčat vede pouze porodní asistentka, ale druhé dvojče, na to už vždy dohlíží lékař.

Kolik tedy lidí je potřeba u přirozeného porodu dvojčat?

Vždycky bývá zároveň i porodník nebo dva, často taky dva neonatologové, prostě se ta situace násobí tím, kolik dětí při porodu máme. Takže to je ta oficiální varianta v nemocnici. Já jsem si teda říkala, že se pokusím nefixovat na to, že to nějak bude a že se pokusím dát tomu prostor a uvidím, jak se ty možnosti vyvrbí, jenom jsem si nechtěla tu možnost domácího porodu od začátku tak nějak uzavírat.

Jak se ti povedlo pod tím velkým tlakem oficialit udržet své tajné přání?

Říkala jsem si, že budu sledovat a hledat všechny možnosti podle toho, jak se to těhotenství bude dál vyvíjet. Ještě je teda důležité říct, že moje těhotenství bylo to méně rizikové, protože miminka měla dvě placenty, dva obaly, tedy čekala jsem dvojčata dvojvaječná a celé to těhotenství bylo  úplně bezproblémové. Fakt mi to přišlo, že to bylo stejné jako moje předchozí těhotenství, akorát tam byla miminka dvě najednou. Jednou mi říkala gynekoložka „to není možné, vy tam máte úplně všechno, jako kdyby tam bylo jedno, ale jsou tam dvě“. 🙂   Hodně podporující pro mě bylo také to, že jsem byla na genetickém screeningu a byl tam lékař, který je známý tím, že koukne a vidí zda je vše v pořádku nebo ne. Ten mi miminka pochválil, že to budou teda pěkný, hezký, silný miminka. Potěšilo mě to, řekl vlastně, že teda všechno bude v pořádku. Takže indicie byly, že všechno bude správně. 

V jakém týdnu jsi začala rodit?

Byla jsem úplně šťastná, když jsem se dostala za nějaký třicátý a třicátý pátý týden, kdy nejvíc moje obavy byly z předčasného porodu, kterého jsem se samozřejmě také trochu bála. Naštěstí se nic nedělo a my jsme se posouvali v těhotenství zdravě dál. Uvědomila jsem si, že se blížím k tomu, že se dostávám do období, kdy by bylo v pohodě mít ten domácí porod. Začala jsem rodit tedy v třicátém devátém týdnu.

Co myslíš tím „v pohodě“? Jaká konkrétní kritéria hrála tedy významnou roli ve tvém případě?

Tím v pohodě teda myslím, že jsem si s porodní asistentkou domluvila nějaká kritéria pro to, kdy je to bezpečné vést domácí porod. Dost mi v tom pomohla jedna studie, která vyšla minulý rok. Napsal ji Americký lékař, který chodí k právě k domácím porodům dvojčat. Měl tam vypsaná kritéria, které používá on, takže toho jsme se drželi. A zároveň, protože je víc účastníků porodu v tomto případě, tak si porodní asistentka přála, aby tam bylo i víc zdravotníků k dispozici. Kdyby se něco dělalo, tak jedna pro miminku a jedna pro maminko. V našem případě jsem tedy hledala tři. Měla jsem docela dlouho pocit, že se mi to snad ani nepodaří sehnat dost takových podporujících žen najednou, které by měly zkušenost s porodem dvojčat doma. Nakonec se to nějak poskládalo. Takže i tady v Česku se dá najít dostatečný počet podporujících porodních asistentek, které jsou ochotné jít do takovéto situace. Vzhledem k tomu, že všechno bylo úplně v pořádku a nic nenapovídalo o tom, že by mohlo být něco špatně, tak to prostě nakonec klaplo.

Jak se to celé komunikovalo v porodnici? 

Je to tak, já jsem teda byla připravena zodpovědně na tu variantu, že bych rodila v porodnici a měla jsem domluvenou ještě i porodní asistentku na porod v nemocnici. Možná to spoustě lidem teďka bude znít jako, že jsem z toho udělala šílenou akci, ale já jsem to fakt vnímala jako něco skutečně důležitého pro mě i pro miminka. Samozřejmě u toho velkého počtu personálu,  který jsem tam měla mít, jsme platili pohotovost, což je vlastně ochota, že když jim zavolám, že rodím, tak přijedou ať už do nemocnice, nebo domů, nebo tak. Takže to bylo i finančně docela náročné, ale prostě jsme si jako rodina rozhodli, že to pro nás je důležité a já jsem sama za sebe měla pocit, že každé moje dítě bude mít stejné možnosti v tomhle ohledu. 

Tedy chodila jsem ke své gynekoložce, ale zároveň jsem chodila k porodní asistence. Přijde mi, že ta péče u porodní asistentky,  byla hrozně fajn a určitě bych těhotným ženám doporučovala mít svou porodní asistentku. Celková péče PA je trochu jiná než, když chodí člověk pouze k lékaři. PA sahá  na bříško, jemně přeměřuje bříško a vlastně tak nějak jako celkově jsou ty vyšetření méně invazivní. Je tam zároveň docela dost povídání na témata kolem porodu, jak si to člověk představuje a jaký situace můžou nastat. Celkově mě ta péče byla moc sympatická. K lékaři jsem chodila na nějaké konkrétní testy. Takže bych řekla, že jsem měla polovinu vyšetření od lékařky a polovinu s porodní asistentkou.

Za mě je velmi důležité si budovat důvěru a vztah i v průběhu celého těhotenství s někým, kdo pak má přirozeně zasahovat při vašem domácím porodu. Tedy do porodnice jsem docházela dál a nechala situaci vyplynout. Po domácím porodu jsem pak už jen vyřídila oficiality v nemocnici a vše bylo v pořádku.

Skvělá motivace  pokud někdo  zvažuje tuto cestu. Nejedná se o žádné překování svého ega nebo hrdinský čin, je to čistě vnitřní nastavení a rozhodnutí těhotné ženy, jak a kde přivede své potomky na svět. Tedy důvěra v sebe, pokora a dobrý zdravotní stav ženy i plodů. Mnohé ženy mají syndrom bílého pláště a ne jedné to opravdu porod i přerušilo, zastavilo nebo zkomplikovalo. Jsme různé, někdo na to reaguje více citlivě a možná ani netuší, že právě celé to nezkomplikoval „osud“ ale právě to racionální, přesvícené a odborné prostředí, kde si mnohdy žena nemůže zvolit ani svou polohu ve které by se u porodu cítila uvolněněji. Zkrátka v nemocnici jsme pacienti v přirozeném prostředí, které se mnohé porodnice už učí navozovat nebo přímo domácí porody, tam jsme jako ženy v přirozené síle a naše intuice může instinktivně vykonat své. 

Chce to velkou zodpovědnost i z hlediska příprav. Samozřejmě člověk dopředu, nikdy neví jak to celé může dopadnout. Tak je to se vším. Asi tím, jak jsem přišla Německa, kde to funguje v pohodě, tak to celé vnímám více dostupné a možné. Vnímám porodní asistentku jako zdravotníka, která přijde s nějakými věcmi, hlavně se svými zkušenostmi a know-how. Není to o tom, že by tam přišla s vykuřovadlem a ručníkem. 🙂 To je dobrý taky poznamenat, že vlastně opravdu je to zdravotník.

Jen tak na okraj a konec našeho vyprávění. Myslíš si, že by se dal tenhle porod uskutečnit úplně bez asistentky? Tak záleží samozřejmě, jestli by se ta žena na to cítila. Z mé zkušenosti, jak to proběhlo, tak si myslím, že šel, protože ve výsledku jsem naštěstí moc pomoci nepotřebovala.