Od jednoho obyčejného dne v lednu 2018, kdy jsem šla pro těhotenskou knížku, na běžnou kontrolu do poradny gynekologie, uběhla už pěkná řádka týdnů. Ten den jsme místo třetího miminka začali čekat opravdu velkou rodinu a pan doktor nám oznámil, že čekáme miminka třetí a čtvrté. O to výživnější sdělení, když celý první trimestr máte od lékaře zprávu, že jste mono těhotná! Díky za tento přešlap, užila jsem si první trimestr bez jakýchkoliv obav. Přeci jenom už to byl můj třetí 1.trimestr 🙂

Dnes už s úsměvem a velkou úlevou můžu říct – zvládli jsme to! Děkuji! Osudu, mým snům, mým přáním, vesmíru, mým blízkým za velikou pomoc a oporu. Tolik otazníků a pochybností, kterým jsem za poslední rok musela čelit jen proto, že si nás vybrali kluci hned dva najednou a ještě jednovaječní. Tolik dobře míněných rad, tolik doporučení, které mě odváděli dál od mé touhy po přirozeném porodu a  možnosti dělat věci přirozeně a intuitivně. Nakonec vše bylo, je a bude jen slovo a vše co se skutečně děje je tady a teď. Právě „tady a teď“ bylo to největší téma, kterým jsem se „chca nechca“ musela skutečně začít zabývat nejen teoreticky, tak jako tomu bylo i pár let před početím, ale hlavně prakticky začít tady a teď také žít. Všechny ty rizikové faktory, které mi každý týden byly připomínány až do poslední chvíle, kdy byli děti v mém lůně. Přesto bylo vždycky všechno v naprostém souladu a pořádku. ONI (myšleno děti) věděly co dělají od samého početí!!