Je další krásný den. Sobotní ráno začalo tentokrát na venkově u mojí mamky v zadním pokojíku, kde jsem vystlaná polštáři spala jako šípková Růženka vedle svého rytíře Richarda I. – mého prvorozeného syna – až do sedmé ranní.
Po probuzení jsme si povídali a já jsem nabyla dojmu, že bych Ríšu měla seznámit s plánem následujících dnů, které se začínají vylupovat a pokud bráškové dovolí, tak mají i nějakou časovou osu.
Ríša tedy teď chápe, že mu maminka zmizí třeba i na měsíc, ale až přijde, bude mít už brášky a budeme zase všichni pohromadě doma.
A jak tomu rozumím já a co si vlastně přeji a posílám vesmíru?
Ve čtvrtek se ukázala další možnost. Vyměnit veliké, profesionální a za mě dosti neosobní prostřední špičkově vedeného a vybaveného Ústavu pro matku a dítě v Podolí, za menší, vzdálenější, útulnější a od roku 2015 velmi dobře hodnocenou neonatologii pro nedonošená miminka v Hořovicích. Po čtvrteční návštěvě jsem se tedy rozhodla pro tento směr. Hodina dvanáct minut by neměla být překážkou a já přeji klukům, aby táhli za jeden provaz, jako doposud. Pokud to půjde, ať v mém bříšku zůstanou co nejdéle bude pro nás tři možné.
Do toho diktuji ještě jasné další zadání pro vesmír 🙂 ať ví jak se točit 🙂
Potřebuji přeci oslavit mé babičky 90 narozeniny v širokém rodinném kruhu, Bereniku vypravit na tábor a Ríšu k babičce. Pak přijde řada na mě a kluky. Sbalila bych sebe, knížky a notebook a přestěhovala své krásné tělo plné života do Hořovic… na 14dní na měsíc… červenec by tedy patřil příchodu na svět naší další partičce dětí, na kterou se všichni moc těšíme. Parta roste krásně pozvolna od začátku stejně a nyní je už krásně v bříšku hmatatelná a pohyby mnou až občas cloumají. Miluji je v sobě!!!
Ano! Miluji vše v sobě tak jak je… moje tělo je dokonalé a báječně snáší vše co mu přišlo do cesty. Děkuji za to všechno, jak dokonale uzpůsobené všemu lidská těla mohou být. Obavy a úzkost, kterou jsem měla v prvních dnech po zjištění vícečetného těhotenství, to se zdá být dávno pryč a zbytečné. Opět se zde potvrzuje ono motto „Řešit vše až v daný okamžik“. Dopředu nikdy nevíme, jak přesně okolnosti nahrají tomu, aby to bylo právě tak jak to stejně má být a popravdě s domýšlením strávíme vysilující čas a obavy, představy. Ono nakonec to vždy stejně dopadne nějak.
A propo, díky tomu přichází na řadu mé přání, které se návštěvou Hořovic pozvolna uvolňuje a vyplývá na povrch.
Prosím Andělé, pokud bude i jiná cesta pro mě a moje syny bezpečná, pokud by se dalo kluky přivést na svět ve zdraví mém i jejich přirozenou cestou oba a vaginálním porodem, pak se staň. Pokud však vy, mé božské vedení, soudíte, že je to příliš riskantní, tak jak tvrdí lékaři ze svých zkušeností a jedinou bezpečnou cestou zůstává sekce, pak ať se staň a kéž by mohlo být podpořeno naše maximální spojení s dětmi ve zdraví a síle tak, že nebudeme téměř rozděleni.
Imaginace neboli představivost – velmi důležitá část našeho plánování a plnění si svých snů:
Představuji si jak po porodu mé nahé tělo přijímá tělíčka mých silných, zdravých a krásných dětí a plna sil se vrhám do společného soužití a péče o ně… moje prsy jsou bujaré a plné mléka pro ně a děti jsou silné a sají, mazlí se a dostáváme všichni tři to co v daný moment je nám nejpřirozenější a to být v lásce a klidu pospolu. Jsme tu pro sebe a já vás už dávno miluji oba, miluji vás všechny moje děti.
Má osobní modlitba:
Děkuji mému božskému vedení, že mě provádí po celou dobu a to i v téhle krásné a jiné síle, kdy ve mě rostou ve zdraví dva pevní a silní kluci. Děkuji za dar , který jsem dostala, abych postoupila zase o level blíž k podstatě celého procesu bytí tady na zemi. Milujme se a množme se nic víc není třeba 🙂 jen láska a mír.