Jestli můžeme nechat něco u dvojčátek na přírodě, tak je to zrovna kojení. Hurá! Jedno z mála, co nám moderní medicína neokleštila, ale přesto se do toho tlačí svými výzkumy a tabulkami. Čím dál častěji je mezi maminkami vzájemně kojení velmi podporováno. Síla sociálních sítí drtí nejen fakta dobře podložená, ale i ta, která vycházejí z dávných mýtů. Nejspíš z dob, kdy nebylo kojení praktické, neboť ženám znemožňovalo pracovat mimo domov. Zpátky 40let a jsou tu naše maminky, které nekojily vůbec a nebo jen pár týdnů, protože nebyl čas a nebylo to praktické. Zdravé dítě je přeci takové, které má růžolící naducané tváře a ideálně se zbytečně hlasitě neprojevuje a spí celou noc. Pak matka může dítě opustit a jít čile do zaměstnání. Dítě do jeslí.

Díky za tu revoluci, se kterou k nám přišlo i pozastavení se nad potřebami matek a jejich dětí. Za individuálnější přístupy k lidem jako takovým a vytlačování masových systémů a nařízení.
Ovšem ani tady ještě nejsme tak daleko, jak bychom si zasloužili. Stále se více teoreticky básní o porodních plánech a následné přirozené péči o miminka než v reálu rychlé doby je možné uskutečnit. Když už se, ale vymotáme po těch 7-8měsících očekávání dvojité porce miminek, přivedeme je na světlo světa, odbydeme si v porodnici dobu nezbytně nutnou k jejich stabilizování a pustí nás domu… Pak si můžeme v ideálním světě pohádek jen tak sebou plácnout do gauče s oběma dětma přisátýma na prsou a konečně věřit, že příroda, to má vše dobře vymyšlené. ALE!!!
Tou dobou už je z nás po takové  psychické masáži jen snůška zoufalých, unavených a ztracených žen, které váží, měří, odsávají a neví… někde se ztratily v tom věčném přesvědčování lékařů, personálu, že takhle to nejde, nebude, možná a doufejme.  Jejich intuice, instinkt je zmrazen a co nepřečtou, neslyší, to také „necítí“.
Mléko pro dvě děti? Kojení v tandemu? Nošení dvou miminek v šátku? „Mamko, no jak myslíte, ale….“
Jak se může šestinedělka, na horské hormonální dráze racionálně rozhodnout? To je přeci proti přírodě už samo o sobě. Šestinedělka musí jen plynout s tím, co cítí. Kde zpátky nabrat tu jistotu, když má za sebou období znejišťování od „zkušených“ a diplomovaných zdravotníků? 
Věřte, že je možné opravdu vše. Když je možné nosit pod srdcem dvě a více dětí, proč by nebyli možné i další s tím související procesy jako je přirozená péče, mazlení, kojení tělo na tělo vašich dětí naráz.

Najděte si pro sebe pohodlné místo, polohu, nechte ať si vaše šikovné a silné děti chytnou vaše bradavky do svých pusinek a dají si to co jim přirozeně nejvíc udělá dobře nejen v bříšku, ale hlavně i na duši. Pro vás to znamená odpočinek a chvilka ticha. Pro vás tři to je pak celkový balzám na duši, neboť ty hormony štěstí, dále oxytocin, který se vám vyplavuje do těla díky tomuto kontaktu. To vše je pro podporu laktace a dobré nálady vás všech ideální přirozený zdroj.

Já osobně nejraději v ZOO pozoruji Gorily. Doufám, že se žádná z nás maminek neurazí, ale jednají tak přirozeně a instinktivně, že jim tam možná i nevědomky chodím závidět tu jejich přirozenost :-))) kolikrát jsem si za dobu mých dvojčátek jako opice připadala. Nahodit děti na prsa, když ještě nedržely hlavičky, to vypadalo právě jako ze života opic 🙂 Chytnout jedno za paži a nahodit si ho na záda abych ho mohla navázat do šátku nebo jej zapnout do nosítka. Do teď si na mě libovolně nalézají a nechají se odnést na zádech a mně to ani nepřijde divné 🙂 Jen tedy se už ve svých 3,5letech nekojí…