…“ protože by to nějaký úvod zasloužilo.“ 

Jak vy ze sebe dostáváte „přetlak“? Mám teď na mysli ten,  který vám působí  radost nebo starost. 

Mě od útlého věku  uklidňovalo psaní. Tedy později bych to nazvala vlastní terapií , kde všechno z mého nitra, myšlenek, které mám v sobě dostávám ven pomocí psaní.

Psávala jsem jako dítě dopisy. Psávala jsem jako teenager psaníčka. Psávala jsem jako pubertální teenagerka tajné deníky. Psávala jsem je i jako dospělá mladá žena začínající žít svůj vlastní život. Takových deníků mám popsáno několik a dobře jsem si je archivovala do krabice a uklidila tak, abych si v nich mohla číst v budoucnu zase jen já. Přestala jsem si psát deníky někdy ve 22letech a začala jsem psát sama sobě emaily a emaily taky svým spřízněným duším na druhém konci, kteří měli stejné potřeby a odepisovali stejně „plnotučně“ zpátky. 

Po narození prvního dítěte jsem začala psát deníky online mé dceři a občas mezi to ulevila i svému přetlaku v srdci či v hlavě. 

Při posledním otěhotnění jsem začala psát BLOG. Konečně místo, kde se dá zachytit to, co potřebuji ze sebe vysypat, dostat ze své duše ven a nebo se o to prostě jen podělit s někým dalším. A tak jsem pokračovala ve své celoživotní terapii, jen to nabralo jinou hloubku oproti dopisům nebo mailům. A stalo se to mou báječnou terapií.

Zprvu to nemělo hlavu a patu a plnilo to spíše zase funkci jako deník. Psávala jsem si tam vše co mělo váhu, které jsem se chtěla zbavit. Váhu šťastnou i nešťastnou. Později můj blog dostal název a jasnější poslání, ale stále jsem do něj nepustila víc než zvědavé kamarádky. Možná i díky tomu jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že by to mohlo zajímat i širší okolí – maminky, které mají podobný osud a nebo se teprve chystají na to být maminkami a čekají na narození svých miminek. Maminky, které se hříčkou osudu staly „multimatkami“. Ženy, co vědí čím si udělat radost a dobít baterky a nebo potřebují upevnit své stanovisko v sebeúctě a sebelásce. Ženy, které mají tak velké srdce, že se jim do jejich srdcí vejdou i lásky zcela nestandardní. Ženy, které tuší, že intuice je něco hodně potlačeného dnešní moderní dobou a rády by našly ztracenou jistotu ve svém cítění a prostém bytí.

Máte pocit, že to s vámi trošku rezonuje? Pokud ano, pak bychom si tady mohly rozumět a setkávat se na stejné vlně. 🙂

Třeba tak jako já ráda píšu, tak někdo někde zase rád čte. O životě, o dětech, o lásce, o rodině a životních obdobích, o předcích, o hnízdění. Úvahy, zkušenosti, odhady a zážitky… Možná si chtějí jenom spolu popovídat podobnou formou jakou mluvím já k sobě prostřednictvím psaní.

Vše je možné a já bych vás ráda pozvala do své Mateří.Doušky, kde si můžeme udělat spolu takovou kavárnu, čajovnu nebo jenom fastfood, kde si můžeme počíst a případně sdílet a nebo jen komentovat. Soukromě pak řešit cokoliv by vám připadalo na srdci dobré říct a dostat ze sebe ven. Můžeme si díky internetu dopřát ten pocit, že nejsme na to samy i když jsme všechny od sebe daleko!