Skin to Skin
„přínosné pro kojení, ale přínosné také v době, kdy se kojení nepovede – nezbytných prvních 1000minut vašeho novorozence mu dává šanci na lepší imunitu, méně sklonů k alergiím a zažít stejně dobrý start jako novorozenci donošení a vaginálně narození“
Ne vždy se podaří maminkám kojit. To je přirozené, dokonce běžné.
Pozor nechci tím v žádném případě říct, že je přirozené nekojit. Co tím však zdůraznit chci je, že je zcela běžné, když maminka nezvládne, vlivem přirozeného prostředí ve kterém žijeme všichni, v době 21.století, prostě vypnout a nechat za sebe jednat své přirozené instinkty a vnitřní hlas.
JAK TO? Snažila jsem se! Chtěla jsem, ale…
Od svého narození už ušla tak daleko. Po té cestě ji tolikrát bylo opakováno to co se naučili její předci, ty všechny rodinné vzorce. Příliš mnoho vlivu z venku, z rodiny.
Ledabyle vyřknutá zaklínadla, byť laskavě a dobře míněná, která ji však na míle vzdalovala od sebe samé. Mnohdy i její vnitřní hlas utlumila úplně. Zapomněla, že vůbec nějaký takový byl, kdo a čím je a tak nějak přijala vše kolem, co jí život nabízí s celou jeho pestrobarevností.
Najednou se stala matkou. Pro jednu nic, co by stálo za to si sáhnout do svědomí, pro další střetnutí tváří v tvář svému já, setkání se s vlastním stínem, prozření. V každém případě zesílení a jistém ohledu i „zešílení“.
Moment, životní zlom, ve kterém se z obyčejné ženy stává samice/žena bojovnice a je-li dosti přístupná přiznání, pak také žena, která nachází samu sebe. Přijde miminko a sepnou se ty nejobyčejnější reflexy, díky kterým jsme na Zemi ještě nevymřely. Rozum jde pomalu do pozadí ba dokonce je žádoucí, aby dala na své instinkty, intuici. Aby zkrátka vystoupila z hlavy a šla do celého tělo, do každé své buňky a tímhle úžasným a přirozeným způsobem vnímala své mládě/dítě. Aby jednala od teď už jen srdcem a každou buňkou svého těla a mozku ponechala úkol posílat rozkazy typu, teď utvoř takové mléko a teď makové, nezasahuj a prostě nech plynout.
Tedy opravdu za to žádná nemůžeme. Je to prostě tak. Je to lidský život. Pomalu se začínáme dostávat právě přes rozum, zase zpátky k podstatě toho, kdo jsme a co je naše poslání. Představte si, že v Mongolsku například, prý žena je jen prostředník k tomu, aby dítě přišlo na svět. Není to už tak dost zvrácené? Ta se určitě netrápí jakýmkoliv pocitem viny, že kojí či nekojí své děti.
Nebojte se, oni leccos za nás nevědomky udělají hormony a mnohdy tam jsme a ani ještě nevíme, že, proč vlastně a jak, ale už jsme v tom až po uši a je to prosté plynutí naprosto božské a přirozené z podstaty věci.
Opět – „JE TO V HLAVĚ“ Jasný tomu rozumím, ale co mám dělat, když mi to nikam jinam nejde???
Zastavit se.
Naučit se pozorovat svůj život jako film. Jako když koukáte na nějaký oblíbený seriál. Vidět svojí roli, roli všech důležitých kolem vás.
Dýchat. I kdyby jen chvíli spočinout v jakési poloze „mrtvoly“ a koukat na svoje myšlenky, jako na televizní vysílání. Jedním uchem sem a druhým ven… žádné přetáčení, zastavování příběhu… prostě plynutí.
Pak vezměte svá miminka a v polosedě se jimi nechce obklopit. Z počátku jsou úplně bezbranné, ale umí velké věci. U nich zatím velí reflexi a ty je dokážou posunout až k vašim bradavkám a oni budou sát i když třeba není ještě co nebo budou prostě jen dudlat. Spouštět všechny ty úžasně známé hormony oxytocin, endorfin. Vše co souvisí s tím, abyste pro ně byla ráda. Jim v tu chvíli nastupuje skvělá imunita do boje. Začne se posilovat a tvořit jejich vlastní obranyschopnost. I kdyby jen jedna kapka kolostra a nebo první dva týdny mléka od vás, změní malému jedinci prokazatelně celý start a cestu jeho životem v oblasti zdraví. Na tom se shodují primářky hned několika velkých porodnic v Čechách. Tedy skin to skin je základní péči pro vaše novorozence.
JAKO CÍSAŘOVNY, se kterými se setkávám ve své praxi často, už proto, že dvojčátka jsou více předurčena jít ven sekci a ne vaginou, máte jedinečnou možnost vzít i tuhle část doslova do vlastních rukou. Tedy další překážka, která nás vzdaluje od přirozenosti, ale můžete ji díky domu překonat. Od přirozeného nástupu poporodních stavů, kdy žena je plna emocí, hormony lítají sem a tam, vše se dává do pořádku a zároveň se chystá na péči o dítě. Ve většině porodnic je Čísařský řez právě prodělaná operace, bez možnosti mít děti bezprostředně po narození u sebe. Snadno vás odbydou tím, že není úplně možné se s miminkem mazlit, když sama máte dost práce s tím, abyste vůbec vydržela celý ten 24hodinový proces, kterým sekce je. Převážně jde o nedonošená miminka! Pozor však – ani to není překážkou. I nedonošenci, se dají přikládat mamince na hruď a to i přesto že jsou zaintubovaní pro nízkou saturaci kyslíku.
Zkrátka vše je v hlavě, bohužel pro nás. Tedy zastavme se, spočiňme. Pokud to však nejde, nechte to jít, nelámejte nic, přes co se vám nedaří i přes různé zkoušky přejít. Ukáže vám to nejspíš další šanci jindy a cestu jinou. Vše je v pořádku.
A teď!
Velkým obloukem se dostávám zpět k začátku toho, co jsem vám chtěla sdělit. V předchozím příspěvku je od Přirozeného kojení pár vypíchnutých důležitých faktů, které právě mazlení přináší do života vyplavovaný hormon štěstí oxytocin – léčí, hojí, uzdravuje, dodává energii a radost ze života.
To všechno ovšem tenhle hormon lásky zvládne i pro maminky, které dítka ještě nekojí, protože jsou po císařském řezu a musí ležet 24h na JIP, případně kojit nechtějí a nebo později nekojí. Skin to skin – bonding po narození, kangaroo péče – to je ta jednoduchá cesta, kterou je potřeba si vyžádat. V tu chvíli vás totiž přiblíží k vašim miminkům, dopřeje vám prožívat to, co byste mohla prožívat v případě, že by vaše miminka z vás vyšla přirozeně a následně jste je kojila a přikládala od samého začátku. Nemusíte kojit, ale dovolte si se svým mládětem maximální sblížení. Nemusíte být hned od začátku blokované představou, že to nezvládnete, můžete tomu dát naprosto volný průběh, zkrátka jenom být, být přítomna, být pro vaše děti.
JAK ALE????
Cestou je příprava předem.
Můžeme mít připravený porodní plán, můžeme být sami dobře předem informované a mít po boku důvěryhodného člověka, ať už je to manžel, přítel, kamarádka, přítelkyně, porodní asistentka, lékař a nebo porodní DULA. V současné chvíli je na trhu už tolik možností, jak si zařídit k sobě někoho s kým to všechno proberete, vaše práva, možnosti. Praktikovat s vybranou osobou dechová cvičení, uvolňování se, meditace, pouštění myšlenek.
Řekněme, že až po teď je ten rozum ještě k věci – tedy včas před porodem s rozumem a po porodu nechat rozumu minimálně na půl roku dovolenou 🙂 a zůstat v sobě věrni svému vnitřnímu systému, který vás vede správně.
Věříte, že díky tomu, pak můžete změnit opravdu znatelně start, vašeho dítěte pro jeho budoucí život?
Nejdůležitějších prvních 1000minut života všech živých bytostí.
Tak málo stačí, prostě jen být. Nestresovat se zásadami, vědět, co chcete, jak to chcete a věřit a stát si za tím, co přesně si přejete, co cítíte!
Vás které to ještě čeká, zkuste si představit sebe v ideálním případě… jen v srdci , bez rozumových taktik a přesto v každé buňce svého těla. Zkuste si najít v sobě průvodce, který vám pomůže na tuhle cestu nastoupit a mít o to příjemnější vstup pro vaše potomky do toho jejich světa.
My, které to máme už za sebou a na porodním sále kolem nás miminka jen neočichána „proletěla“… i tak jsme se toho nezalekly a přes veliké překážky moderního světa prozřely a zvládly tuto výzvu nebo ty z nás , které prostě a jednoduše zůstaly v hlavě, protože jejich vzorce je nepustily jinam, TO vše je proces.
Není na místě si cokoliv vyčítat, tohle už nedoženeme, ale třeba díky tomu můžeme najít víc tolerance pro ty naše malé „spratky“ , protože ten start, kvůli kterému jsou teď třeba více vzteklí, nemocní, mnohdy intolerantní na životní prostředí, alergičtí všemi směry, nesoustředění, tak ten jsme jim prostě daly my a je na místě si nic nevyčítat, ale přijmout to jako fakt a pracovat s tím, co máme.
Můžeme našim dcerám lépe pomoci pochopit podstatu jejich životů, více nechat mluvit naše srdce než rozum a tím pádem být více ženami než silou.
Láska hory přenáší – pamatujete
